Štafeta - máš to ve svých rukou
soutěž SV10
Díky všem, kteří se zapojili do soutěže. Z mnohých vašich příspěvků jsme se mohli dozvědět, jak jste víkend na Velehradě prožívali. Nabízíme tři oceněné literární výtvory a snímky vítězky fotografické části soutěže. Gratulujeme k výhře :-)
Brněnská cyklopouť SV2010
Čas se naplnil a byl tu opět Studentský Velehrad. Pět nažhavených kol a pět ještě více očekáváním nažhavených cyklistů se chladilo na příjemném vánku vanoucím před brněnským Hlavním nádražím. Dali jsme sbohem našim batohům, které během chvilky neodvolatelně zmizely i s autem směr Velehrad. Nyní již nezbývalo, než aby se cykloskupinka odebrala na 3. nástupiště, aby se dostala na start do Slavkova.
8:14 jsme dali sbohem Brnu a již v 9:00 jsme stáli u kostela ve Slavkově. Poprosili jsme za zdar pouti a za naše úmysly a vydali se na cestu.
Kilometry ubíhaly. Tři kluci a dvě holky tlačili do pedálů a pěkně to frčelo. Místy nerovný terén čas od času provibroval kolem, což nikomu nevadilo, tedy až na naše zavazadla na nosičích. Konkrétně hrozil ztrátou a vyhrožoval nám následným hladověním jeden makovec. Proto jsme se v Bučovicích rozhodli zjednat nápravu a kolektivně jsme ho tam snědli. Byla to moc pěkná zastávka – na náměstí v zeleném parku u rybníka. Všichni příjemně na lavičce vydechli a pochvalovali si pohodu výletu. V další etapě jsme však zamířili do prvních kopců. Ač krásnou zelení a příjemným chladivým lesíkem – vrchol nebyl zadarmo.
Kopce mají i svou příjemnou stranu a tou je sešup dolů. Avšak přišla rána osudu a naši rychlost zabrzdily dva defekty. To jsme ještě nevěděli, co je na nás nachystáno později. Nicméně jsme se vřítili do Koryčanského údolí a v Koryčanech na náměstí jsme opět hodili veget a rozbalili bufet. Začalo se obědvat. V příjemném stínku kostela se vedla příjemná diskuze obohacená telefonicky dojmy z druhé cyklistické skupinky. Ta svištěla na Velehrad z Olomouckého směru. Z jejich pozice – Kvasice – jsme odvozovali, že je ještě můžeme trumfnout a být na Velehradě první. Tak jsme opět sedli na své bujné oře a vyšlápli příjemnou silnicí do úpatí Chřibů.
Chřiby však jakoby tušili, že jsou naši poslední překážkou před Velehradem a připravili nám nejednu nástrahu. Stoupání bylo opravdu prudké. A nejen kopce se nám postavili. Z ničeho nic postávala uprostřed silnice kráva s malým teletem. Protože měla mladé, tvářila se nebezpečně. Využili jsme početní převahy pět na dva a pomalu postupovali. Nakonec jsme prošli a dorazili na vrchol. Následoval třetí defekt, během jehož lepení jsme se shodli, že ať nás čeká cokoliv, cesta zpět kolem krávy prostě nevede. Jezdec píchlého kola zasignalizoval, že je zalepeno a že můžeme jet. Ale osud se nedal zapřít a v zápětí následovala slova: "Ale já mám prázdné i přední kolo!"
Po těchto příbězích již následoval krásný sešup po asfaltové cyklotrase a přivítalo nás buchlovické údolí, poslední rovinky před Velehradem, a kamarádi v cíli.
A co říci o Velehradu? Celý Studentský Velehrad jsme si užili dvojnásob, s partou přátel z cyklopoutě, se zážitky, které cestou vlakem nezískáte, a s dojmy, které je potřeba zažít. Velehrad bez poutě je pro mě jan jedna z mnoha akcí, ale Velehrad s poutí je pro mě opravdovým a nezapomenutelným zážitkem, na který se vzpomíná. Jeďte příště i vy!
A co druhá skupinka? Byla to dobrá parta složená ze třech holek a pěti kluků. Měli krásnou cestu kolem Moravy. Na Velehradě se nám chlubili, že našich 61 kilometrů překonali číslovkou 62 a že i tak byli v cíli dříve. My zase poukazovali na rozdíl mezi plážovou cyklistikou u Moravy a vysokohorskou cyklistikou – rozuměj v nadsázce dva Chřibské kopce. Ať vyhrál, kdo chtěl, není všem zážitkům a Velehradům konec! Uvidíme, jak dopadne ročník 2012. I vy můžete být jeho součástí, zažít jeho atmosféru, vytvořit nová přátelství, a dojet na Velehrad 2012 s námi.
Honza "PC" Pečiva
STUDENTSKÝ VELEHRAD
aneb cíl je jasný...
Připravit se – pozor – včííííl!
Velehrad je náš cíl!
Přípravný tým nás naladil dosti
na velkolepé koncerty i zajímavé hosty.
Vlakem, kolem, autem, po svých,
již po cestě plno zážitků nosných.
Při páteční mši se společenství formuje,
olomoucká schola nám k tomu notuje.
Studentský Velehrad je zahájen s radostí,
své štafety se každý účastník zhostí:
STOP – Zastav se!
Víš vůbec, kdo jsi a kam jdeš?
Kde pracuješ? Co studuješ?
Co dáváš druhým? A co oni tobě?
Umíš se zastavit v tak hektické době?
Večerní nabídka je pestrá a luxusní -
Taize, chvály, varhany či opékání na ohni.
Víkend nám začíná opravdu skvěle,
příjemně znaveni padáme do postele.
A je tu sobota, nový den nás vítá zas,
na službu v jídelně musím přijít včas.
Před chvílí jsme se neznali, teď je z nás schopný tým,
máme totiž disciplínu pod Honzovým vedením:).
„Vítáme vás, pojďte dále, posaďte se, prosíme,
pět míst vpravo, sedm vlevo, jídlo vám hned snosíme!“
O klidný průběh stravování se postaráme rádi,
nejsme na to sami – kuchařky a sestřičky nám radí.
Na strávníky nemůžem si vůbec stěžovat,
je pro nás radostí o ně pečovat.
Přednášky jsou jedna lepší než druhá,
každé slovo je pro nás zamyšlení a vzpruha.
Dále workshopy, besedy, expozice stálé,
ve zbylém čase nestačím zdravit známé.
Přehoupne se odpoledne, mši svatou spolu slavíme,
hudebním inovacím brněnské scholy všichni fandíme
(o přítomnosti Zlína moc dobře víme:))
Nastává chvíle opět do štafety kouknout,
její obsah se může nejednoho dotknout:
PŘIPRAV SE!
Nechceš na sobě něco změnit?
Přestat se na život šklebit a křenit?
Víš, kterým směrem se chceš dát?
Čeho dosáhnout? Co dělat a co znát?
Večer se nese na vlně duchovní a jazzové,
hudbou nás obohacují praví profesionálové.
Kdo se chce zklidnit, může ještě adorovat,
nabyté poznatky a zážitky si v srdci srovnat.
Do nedělního rána probouzí nás kostelní zvony,
na závěrečné mši zní ostravsko-hradecké tóny.
V kázání nám otec vyjasnil, čeho být v životě znalý,
potřetí štafetu jsme si všichni vzali:
BĚŽ – Máš to ve svých rukou!
Ta slova pronikají mi až do morku kostí –
jen na mně záleží, zda čas využiju plodně, či na blbosti!
Já sama se musím rozhodnout, co dělat, čeho se vzdát,
stanovit si priority a do práce se dát!
S tímto poselstvím se rozjíždíme do svých domovů,
obrovský DÍK všem organizátorům, dobrovolníkům a BOHU!
Připravit se – pozor – včííííl!
smysluplný život je náš cíl!!!
Lucye Miklošková
Student, Student, Studentský,...
Vele, Vele, Velehrad,...
Jojo, je to již dva roky zpátky, co jsem si prohlížela na signálech fotky ze Studentského Velehradu 2008, a sice několik dní po tom, co jsem odolala pokušení:) se ho osobně zúčastnit. Tenkrát, tenkrát jsem bojovala s přípravou na bakalářské státnice a moje fyzická účast byla nereálná - aspoň z toho mého pohledu...
A tak jsem letos s velikou vděčností balila svůj „baťůžek“ na pouť tam tam právě tam:). Hlavou mi létaly hezké dny posledních týdnů (moje nejkrásnější svátky s rodinou, festival křesťanské hudby PilsAlive, náš úplně normální ples, spolča atd. atd.). Dokonce mě „přepadla“ myšlenka, že takové nevšední vydařené dny s přáteli přece musí někdy skončit, alespoň proto, aby si člověk pak takových chvil více vážil...Musím říci, že když jsem napěchovávala to svoje zavazadlo spacákem, aluminatkou, foťákem a doplnila i nějakým tím oblečením a nepotřebným fénem;), ani mě nenapadlo, že se vrátím s ještě radostnějším pocitem vděčnosti z toho, že tu mohu na tomto světě žíííít:). S vámi žíííít. Ale to už předbíhám. Měla bych začít asi hezky od začátku nebo vlastně od konce:). Když jsem včera u táboráku přemítala, jestli se vůbec pokusím o několik okamžiků ze Studentského Velehradu podělit, rozhodlo za mě „lovení“ kapesníku:) v kapse, kde jsem měla uschovanou i Velehradskou modlitbu:
„Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu.
Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu.
A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.“
Tuto modlitbu jsem si přečetla právě s týdenním odstupem, přičemž prvně jsem se s ní seznámila ve skupince poutníků, a sice po mši svaté s P. Halíkem a po dvoudenním nááádherném putování. Ju, dva dny před vypuknutím SV10 jsme se s Majkiii vypravili na západní pouť z Nevojic přes horu sv. Klimenta či hrad Buchlov. Hezky bylo. Počasí bylo nečekaně povedené a moc mě to neustálé doprovázení sluníčka překvapilo. To čeho jsem se opravdu nemohla nabažit:), bylo ono prosvítání přes jemně zabarvené listy stromů. Touto probuzenou přírodou se šlo opravdu samo. Navíc, když má člověk kolem sebe někoho s kým zavede řeč na hodinku, dvě, tři :), probudí vás do opravdového putování, až nějaký ten příkrýýý kopec;)....Na druhou stranu bylo báječné, když jsme se s poutníky domluvili a na půl hodinku se odebrali do úplného ticha či společné modlitby růžence. Tento a další duchovní servis obstarával otec Jan Pacner, přičemž na konci prvního dne jsme za západu slunce slavili i společnou mši svatou. Následovalo přespání pod širákem na hoře sv. Klimenta či někteří teplomilní zvolili azyl na faře v Koryčanech.
Druhý den jsme šli mimo jiné přes hrad Buchlov a náš cíl jsme ještě ani nespatřili, ale již nás vítal;). Na kopci nad Velehradem jsme dojedli poslední fialové čokoládky, a že jich za tu pouť nebylo málo, nafotili nezbytné společné cílové fotografie a pak zamířili směrem k registraci a do ruchu vysokoškolského Velehradu. Musím říci, že se mi nejdříve ani z té přírody mezi „tolik“ lidí nechtělo, ale jakmile mě hnedka u registrace „přepadli“ známé tváře byl člověk najednou jako doma:). A když říkám doma, tak myslím doma :). Po skončení pohřbu kardinála Špidlíka jsme se s Majkiii potkaly s naším otcem biskupem Františkem a po jeho srdečném pozdravení jsme zaběhly kam? Kam? No, ke stánku signalů :o). Následovala odpověď na mojí velmi sofistikovanou otázku: „proč tam mají tolik sirek?“. Neb Pavlínka si skoro nic v registrační obálce nepřečetla, ale zase o to víc byla překvapená: více o sirkách naleznete tu:). Studentský Velehrad si mě začal minutu po minutě získávat a já si začala říkat, že to už není ani možné zažívat takový další požehnaný víkend - všude byly známé tváře mně blíže neznámých lidí (kdo ví, o čem mluvím:-)) nebo i známých a bylo moc příjemné, že člověk mohl skoro vždycky prohodit alespoň několik slov a častěji se potkávat.
Sobotní ráno jsme zahájili opět ve skupince modlitbou a ranním animálním protááááhnutím:o), a propó jestli nás někdo pozoroval z oken Velehradu, asi se dosti bavil, stejně jako my :). Sobota byla ve znamení přednášek. Já jsem si šla poslechnout pana Romana Jocha a pak informacemi nabytou přednášku Tomáše Sedláčka. Po obědě mě potěšil kreativní workshop. S Majkiii a dalšími děvčaty:) jsme koulely, koulely kuličky :) a k mému překvapení vzniklo i „něco“, co se podobalo růženci :). Jejda, ze sobotního dne si zase vybavuji tolik zajímavých detailů a chvilek,....třeba povídání v čajovně, u večeře. Třeba :). Večerní program byl v basilice, v sále či v čajovně. Jsem neodolala předchozí zkušenosti s jasmínovým čajem a šla si s dalšími vychutnat nejen ten čaj, vínko...ale i jazzový koncert, kde se to částečně zvrtlo v taneční seassion :).
Hnedka bych se vrátila, ano vrátila - uteklo to a mně se vůbec nechtělo v neděli po mši s nikým loučit, natož nasednout na vlak a odjet do světa státnicové písemky, práce,....Jen, jen...Na začátku pobytu na Velehradě jsme dostali „štafetový kolík“ ve kterém byly ukryté tři papírky. Každý den jsme si měli přečíst jeden z nich. Na tom posledním bylo BĚŽ a text: „záleží jen na tobě, jak využiješ čas, který ti je svěřený“. Nu, my jsme to se Slávkou a Věrkou vzaly skoro doslova....Nějak jsme se zapomněly při loučení před basilikou, takže jsme pěší tůůůru do Starého Města nepodnikly a dřívější vlak nestíhaly. Klídeček :-). Nakonec jsme se rozhodly, že počkáme na posilový spoj v jednu hodinu. Při čekání se Slávka zeptala jedné řemeslnické dodávky, zda nááááhodou nejedou do našeho hlavního města, že my bychom tam rády :D. Za chvilku k nám přišel jeden z mužů, že mají tři:) volná místa a že nás vezmou aspoň na nádraží...Běž!!! Dřívější vlak jsme stačily a ještě jely s partou, co jela do Olomouce:). Toto mi připomnělo tu druhou větu ze zeleného lístečku: „záleží jen na tobě, jak využiješ čas, který ti je svěřený“. Nu, asi jsem ji pak zažívala v praxi po celý následující pracovní týden, kdy jsem doháněla pracovní povinnosti a hlavně studium na čtvrteční písemnou část státnice. Jojo :), letos jsem neodolala a jsem za to mooooc vděčná:)!!!
Díky je málo...
Pavlí Mašková
Vítězné snímky - Pavlí Mašková
